Život je jen náhoda

Nedá mi to a musím se ještě jednou vrátit ke svému tématu: darwinismus jako ideologie. Darwinisté zobecnili některá přírodovědecká pozorování a postulovali koncept mechanismu, zodpovědného za vývoj druhů, kterým je posloupnost náhodných mutací a selekcí na principu výhodnosti. Později tento mechanismus přenesli z ekologického do genetického prostředí, případně do vzájemného působení obou. Aby se v takovém řetězci příčin a následků nedostali do (v podstatě teologické) pasti prvního prapředka všeho živého, zobecnili tento mechanismus také na vysvětlení vzniku života z hmoty neživé. Vrcholem všeho je pak zobecnění darwinismu do vzniku vědomí, morálky a do filosofie vůbec.

Pravděpodobnost darwinistického způsobu vzniku života je sice statisticky mizivě malá, ale vzhledem k velikému počtu možných mutací jí darwinisté prohlásili za jistotu. Život zjevně existuje, takže někdy musel vzniknout a to jistě náhodně. To je paradox par excelance. Navíc, jak darwinisté postulují, větší složitost na molekulární úrovni při "přírodním výběru" nemusí být zárukou výhodnosti, spíše je tomu naopak. To, co na fundamentálním darwinismu nemohu přijmout je zobecnění, že vývoj života a člověka na jeho konci je pouze výsledkem náhodných mechanismů nepravděpodobných řetězců příčin a jejich následků. Navíc darwinismus je ideologie, která si osobuje zasahovat daleko za teorii vývoje druhů a stejně jako kterákoli ideologie nemůže znejistit své stoupence pátráním po hlubších důvodech.

Většina lidí a vědců předpokládá vznik života také na jiných planetách. Proti myšlence, že kdekoli může vzniknout něco jako život (třeba tomu našemu nepodobný), nelze nic namítnout. Proto také světový kosmický výzkum věnuje velké prostředky na prokázání života v kosmu. Spolu s darwinisty, bychom ale museli připustit, že ta nepravděpodobná náhoda vzniku života nastane kdekoli, kde pro to existují dostatečně stabilní podmínky. Pak se ale jedná o obecnější jev a všechny ty náhodné, pouze kauzální řetězce musíme doplnit něčím podstatnějším jako je zaměřenost k nějakému cíli, účelnost nebo inteligence. Pojem vnitřní teleologie (řecky: telos, cíl, účel – nezaměňovat s teologií), který klade účel do předmětu samého a určuje rozvoj možnosti ve skutečnost, vyjádřil již Aristoteles. O teleologii výslovně mluvil Norbert Wiener (kybernetika jako studium teleologických mechanismů) a teleologická vysvětlení se nabízejí také v kosmologii (antropický princip).

Nesporně platí princip teleologie pro chtění a vědomé jednání lidí a živou přírodu, pokud i zde působí duševní činitelé. Naprosto očividným příkladem účelnosti je ontogenetický vývoj v biologii. Od prvního dělení oplodněné buňky až po dospělého jedince (včetně jeho zániku) jsou účelnost a cíl naprosto zřejmé. Důvod a existence cíle je vždy spojen s nějakým inteligentním agens. Teď si připomeňme, co tvrdí zastánci teorie rozumného plánu (Intelligent Design). Cituji: "... z empirických poznatků je možné vyvodit, že některé vlastnosti vesmíru a živých organismů lze nejlépe vysvětlit inteligentní příčinou a nikoliv náhodným procesem vývoje a přírodního výběru". Slovo příčina evokuje u darwinistů nějakou vnější kauzální příčinu (jak jinak) a tím i Stvořitele. Chápeme-li však tuto příčinu jako vnitřní kosmickou účelnost, pak předpoklad rozumného plánu není žádné kreacionalistické tmářství, ale docela inteligentní závěr.

Citáty vědců z nejrůznějších oborů na podobná témata jsou na stránkách Stephen E.Jonese Creation/Evolution Quotes.