Líbí se vám tento blog?

neděle 28. prosince 2008

Psychický virus

Tato úvaha byla inspirována textem "Náboženství jako darwinovská hádanka", zveřejněným v rubrice Biologie na stránkách scienceworld.cz. Jedná se o úryvek z knihy Petra Bakaláře: "Bůh jako psychický virus". Knihu samotnou jsem nečetl a asi ji nikdy číst nebudu. Ve zmíněném úryvku se autor snaží vyrovnat s paradoxem, že v každé známé kultuře existuje náboženství. Tvrdí, že náboženství je pro lidstvo racionálně nevýhodný memplex ("oddaní věřící umírají a zabíjí pro svého Boha, hladoví, drží celibát, půst a mnoha jinými způsoby podstupují utrpení či přinejmenším nepohodlí") a jako takové by mělo být darwinovskou přírodní selekcí dávno eliminováno. Sekulární teorie, které se pokoušejí pro tento fenomén najít odpověď, se dají podle autora rozdělit do dvou základních kategorií: a) náboženství jako vedlejší (event. maladaptivní) produkt mechanismů, které byly v evoluci důležité a b) náboženství jako způsob adaptace na prostředí. Kognitivní vědci prý navíc odmítají jakoukoli adaptivní funkci náboženské víry a domnívají se, že víra v bohy je jen o málo více než chyba mentálních funkcí. Celá kniha autora (viz obálka) je postavena na přirovnání, že náboženství je psychický virus a věda je uzdravující vakcína.

Nechci se v tomto příspěvku zabývat kritikou darwinistických adaptačních úletů do psychologie či ontologie, ale otázka, proč náboženství je v podstatě antropologická konstanta, je docela zajímavá. Domnívám se, že je ještě třetí vysvětlení existence náboženství. A to takové, že víra obecně je výrazem úzkosti z omezení rozumového chápání sebe sama v kontextu se vším, co nás jako nositele ostatních mentálních funkcí (vědomí, podvědomí, svědomí, pocity, emoce, rozlišování dobra a zla, láska, ...) přesahuje. Není to ale strach z neznámého okolního světa, ale pokora před duchovním rozměrem své vlastní mysli. Podotýkám, že hovořím o podstatě víry a nikoliv o náboženství. Různá náboženství a jejich dogmata jsou produktem lidského myšlení a nutně reflektují omezené rozumové poznání. Jednotlivé náboženské koncepty jsou poplatné kultuře, etickému konsensu a politickému uspořádání v době svého vzniku. Dalo by se říci, že náboženství jsou nepravdivá svědectví o trvalé pravdě přesahu duchovního rozměru člověka nad jeho racionálními schopnostmi.

V minulosti to byli proroci a myslitelé, kteří se zabývali introspekcí vlastního nitra a úvahami, které dnes nazýváme metafyzikou či ontologií. Své závěry pak systemizovali a většinou metaforickou, více přístupnou formou sdělovali ostatním. Tak vznikaly náboženské koncepty, které pomáhaly lidem unést duchovní a současně i materiální tíhu jejich existence. Jenom ten, kdo ji nikdy nepocítil, může pochybovat o převaze přínosů náboženství nad jeho lidskými náklady.

S rozvojem schopností člověka ovládat své okolí a s rozvojem vědy však nastala v okcidentálních kulturách zásadní změna. Racionální myšlení lidí se stalo obětí vlastního zbožštění, narcismu a sebeúcty. Průmyslový a vědecký rozvoj zrodil kapitalismus a jeho konzumní hédonismus. Výsledkem je zúžení mentální činnosti člověka na získávání materiálních statků, rezignace na kvalitu mezilidských vztahů a duchovní hodnoty, ateismus a přijetí nového dogmatu víry ve vědu. Zde by darwinisté také neměli mít jasno. Spirála nákladů aktivit na uspokojování stále rostoucích požadavků na požitky "stojí zdroje – čas, peníze, úsilí a provokuje nepřátelství" (cituji další argumenty autora knihy pro racionální nevýhodnost náboženství). Vyvstává tedy další darwinovská hádanka: jak je možné, že se takovéto chování ve společnosti udržuje? Nenalezlo by se řešení v úvahách na nové téma: "Materialismus jako psychický virus"? Kde je ale uzdravující vakcína?

Dobrá zpráva je, že víra a duchovnost mají své kořeny hluboko v nitru člověka a přetrvají všechna stará i nová náboženství. Nemyslím si, že fenomén víry je maladaptivní proces v evoluci člověka, ale je neustávající, aproximativní niterná cesta k lepšímu pochopení jeho vlastní existence.

6 komentářů:

  1. Myslim ze ste nepochopili zakladnu myslienku ktoru sa autor knihy snazil prezentovat. Spajate vieru a duchovno co je sice velmi silno prepojene ale iba na istej urovni abstrakcie. Nie je pochyb o dolezitosti duchovnej stranky cloveka a viera ako taka zohrava dolezitu ulohu v zivote.
    Ide skor o to definovat predmet viery a rozlisovat medzi vierou a zboznovanim (uctievanim) nejakeho vyssieho principu alebo bozskej entity. V principe sa da povedat ze viera cloveka je odpovedou na neschopnost odpovedat na otazky tykajuce sa existencie a vseobecneho bytia. To je ale alibisticky pristup a odradzuje cloveka od hladania skutocnej pravdy a podstaty a smeruje ho k prijimaniu dalsich dogiem ktore mu podsuva nabozenstvo ako sprostredkovatel viery. Nesmieme verit v nieco len preto lebo nepozname alternativy. Viera ak ma byt prospesna, nesmie cloveka v ziadnom smere obmedzovat.

    OdpovědětVymazat
  2. Marku, je docela možné, že jsem nepochopil základní myšlenku autora knihy "Bůh jako psychický virus", již proto, že jsem ji nečetl. Předpokládám ale, že vy jste pochopil, že v mém příspěvku neobhajuji žádné náboženství. Pouze jsem se zamýšlel nad tím, proč je náboženství v podstatě antropologickou konstantou. Mojí odpovědí bylo, že víra jako projev duchovnosti (ty pojmy rozlišuji) není nějaká lidská chyba, která měla být v procesu evoluce již dávno odstraněna, ale výraz omezenosti racionálních schopností člověka pochopit svůj duchovní rozměr, který ho přesahuje. Není to jen dočasný důsledek neznalosti odpovědí na ontologické otázky, ale imanentní vztah mezi racionální a duchovní složkou lidské psychiky. V tomto smyslu jsou víra a pokora před něčím vyšším trvalými lidskými atributy.

    Nejspíš se mnou nesouhlasíte a vaše "hledání skutečné pravdy a podstaty" je výrazem vaší víry v neomezené možnosti racionálních schopností člověka. To je vědecká víra, která je sice "prospěšná" (máme auta, letadla, ledničky, televizory, ...) jako jakákoli jiná víra, ale kromě toho, že devastuje naši duchovnost, silně omezuje sama sebe svým materialistickým a redukcionistickým vyznáním. Jestli máte na mysli ještě nějakou jinou prospěšnou víru, napište.

    OdpovědětVymazat
  3. Netvrdim ze pride doba kedy budeme vediet vysvetlit vsetko (ani netvrdim ze ta doba nemoze prist).Taktiez principialne neodmietam tezu ze sme sucastou vecsieho celku, ktory z naseho minimalistickeho pohladu nemame moznost obsiahnut. Tak ako zvierata nemozu nikdy pochopit cloveka, tak mozno ani my nemozeme pochopit nic vyssie ak by existovalo - a viera v takom pripade na rozdiel od vedy ponuka odpovede. To ale nie je dovod slepeho nasledovania. To kde je ta hranica za ktoru sa uz nedostaneme nikto nevie. Je potrebne posuvat hranice viery dalej a neuspokojit sa s myslienkou, nieco tam hore je co nas riadi a tym to pre nas konci. Praveze to odhalovanie nas posuva dalej nie len po materialistickej stranke ale aj po duchovnej stranke. Veda ako opozicia viery mala velky prinos v procese skumania psychiky a s tym spojeneho pohladu cloveka na seba, spolocnost a vsetko co sa okolo neho deje.
    Nebolo to ani tak davno co as ludia bali bleskov a vysvetlovali si ich ako prejav bozskeho hnevu. V dnesnej dobe uz vieme ze blesk je elektrostaticky vyboj a vieme tento pojem vysvetlit a do istej miery aj predvidat. To vsak vieme len vdaka tomu ze niektori ludia neostali len pri slepej viere ale nebali sa klast otazky a svoju vieru spochybnovat a podrobovat ju vedeckej diskusii. Naozaj si myslite ze predtym ako sme nadobudli toto poznanie tak boli ludia stastnejsi, resp. ze mali duchovno vyvinute na vyssej urovni a tymto poznavacim procesom o neho prisli? Takato slepa viera nie je prospesna nikomu - ani spolocnosti a v konecnom dosledku ani pre jednotlivca.

    OdpovědětVymazat
  4. Pokud mluvíte proti dogmatické víře (tedy náboženství) či dogmatické vědě, tak s vámi naprosto souhlasím. Člověk má mít ve víře stejně jako ve vědě možnost posouvat meze svého porozumění. Nicméně je to zcela mimo diskusi na téma mého příspěvku.
    Co se štěstí týče, myslím, že lidé byli dříve opravdu šťastnější než dnes a vůbec to nezávisí na chápání podstaty hromů a blesků.

    OdpovědětVymazat
  5. Proč je náboženství...
    Proč by nebylo. V šířce pojmu náboženství je tolik světových názorů, že je těžké vůbec nějaký rozšířenější světový názor za náboženství neoznačit. Označení náboženství a uctívání vyšších bytostí se kryje se spiritismem, uctíváním předků, různými tradičními zvyky atd. Často napodobuje sny, které mají jaksi přirozeně "magickou logiku". Mimozemšťan nebo badatel v hluboké budoucnosti by za projevy náboženství jistě považoval i psychologii, graffiti, silvestrovské ohňostroje, hotely pro psy, sbírání plyšových zvířátek, nošení placek s různými symboly, punk ové a rockové ozdoby a miliony dalších věcí, které by nás ani nenapadly.

    OdpovědětVymazat
  6. Označit vše, co je ne-rozumné za náboženství není zrovna rozumné, stejně jako ztotožnit rituály s náboženstvím. Charakteristikou náboženství je respekt a akceptování něčeho vyššího, co přesahuje racionalitu věřících. Kdo respektuje pouze sám sebe a adoruje svoji racionalitu, samozřejmě jiné náboženství nepotřebuje.

    OdpovědětVymazat

Schmap Australia Guide

Follow this blog