Líbí se vám tento blog?

sobota 28. března 2009

Svoboda

Nedávno mě můj Facebookový přítel Jiří přiměl k zamyšlení nad svobodou. Každý máme nějakou představu o svobodě a svůj vztah k ní. Dost často si myslíme, že svoboda je opak nesvobody, což není pravda. Z nesvobody můžeme být pouze osvobozeni a nikoli svobodní. Stejně tak není pravda, že naše svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého. Nejsme totiž od sebe odděleni a naše svobody se prolínají. Hlavy máme také zanesené takovými nesmysly, jako že jsme svobodní, když nemáme žádná omezení (libovolnost) nebo naopak, že svoboda je poznaná nutnost (demagogie). S tou svobodou to není vůbec jednoduché.

Uvedu zde svoji formulaci obecné a většinou uznávané definice svobody. "Svoboda jedince je možnost volby z různých alternativ a následného jednání v rámci pravidel (omezení), která jsou pro všechny účastníky stejná a která prostor svobody teprve vymezují. Tato omezení mohou být vnitřní nebo vnější a obecně platným pravidlem je odpovědnost za vlastní jednání." Definice je to sice hezká, ale čím je nějaký výrok obecnější, tím je v konkrétních případech méně výstižný.

Prostor svobody není fotbalové hřiště, pravidla fotbalu a soudce s píšťalkou dohromady. Lidé nejsou, alespoň do té míry jako hráči fotbalu, stejní a stejně vybaveni ve vztahu k oněm vnějším pravidlům. Každý jedinec má své dispozice a svá omezení (fyzická, rozumová, ekonomická) a proto pravidla lidského prostoru svobody nejsou a nemohou být pro všechny lidi stejně významná. A nemám na mysli jen lidi staré, nemocné nebo nemohoucí. Pro člověka líného, který neumí cizí jazyky, nic neznamená svoboda cestování. Těžko vysvětlit výhody svobody projevu člověku, který nemá co říci. Zapšklý důchodce, kterého nic nezajímá nebo všechno ví, nebude jásat nad svobodou přístupu k informacím. Svobodu možností nákupu v hypermarketu nemůže dostatečně ocenit člověk s omezenými finančními prostředky a stejně tak člověku bez vzdělání je svobodná soutěž o zaměstnání k ničemu. Pravidla jsou sice pro všechny stejná, ale lidé nejsou stejní. Je ovšem s podivem, jak často vítězí volba možnosti plného břicha před svobodnou myslí.

Co se vnitřních omezení člověka týče, sám pojem "volba" předpokládá, že člověk racionálně volí z různých možností. Tak to není. Člověk, pod vlivem svého založení a svých emocí, sám sobě podstatně omezuje možnosti své volby. Člověk bez představivosti své svobody nevidí a člověk bez tvůrčího přetlaku jich nevyužívá. Nešťastnému člověku může být svoboda volby ukradená, flegmatik na ní rezignuje a cholerik má jedinou volbu: agresi. K nejčastějším vnitřním omezením však patří nedostatečná síla osobnosti a podlehnutí vnějším tlakům. Podlehnutí reklamě, která nám vnucuje svobodu pro naše nosy je to nejmenší. Prestiž, to je ten bič, který mnoho lidí nutí vydělávat více peněz než potřebují a obětovat většinu svých svobod za postavení ve společnosti. Dejme tomu, rozhodli se sice pod tlakem, ale svobodně. Co však naše děti nebo vnoučata, která se bez značkového oblečení a posledního typu mobilního telefonu cítí méněcenně? Jak jim vysvětlit, že mají být svobodné a nepodlehnout omezením nesmyslnými pravidly soutěže se svými vrstevníky?

Máme dnes sice mnoho svobod, ale mnozí je neumějí nebo nechtějí užívat. Vypadá to, že svoboda je sice pro všechny, ale ne pro každého. Dokonce se mi chce parafrázovat Vančuru: Svobodných lidí je šlakovitě málo, avšak jsou. A to je alespoň trochu potěšující. Na závěr mne napadá snad nevýstižnější "Výpověď" o svobodě od Reny Otman.

"Svoboda, svoboda, svoboděnka,
vždycky ně pravili má maměnka,
že je svoboděnka poklad boží,
že si ju má chrániť v světě každý"

4 komentáře:

  1. Naprosto souhlasím s tím, že naše emocionální vzorce silně omezují naši svobodu. Nic nám ale nebrání tyto emocinální stereotypy prozkoumat, vyjádřit, pochopit a tím do svého rozhodování a reakcí na každodenní situace vnést více světla a prostoru. Samozřejmě, plné břicho vítězí nad většinou z nás - kdo by neznal Bermudský trojúhelník ledičky, televize a postele, kde se ztratí nejeden dříve odvážný mořeplavec.

    Mně osobně velmi rozšířily obzory a svobodu rozhodování terapeutické techniky prezentované na Humaniversitě v Holandsku (http://humaniversity.nl/). Zaměřené na emocionální uvolnění a uvědomění, vedou účastníka procesu do extrému, kde je jeho vzorec zřetelně viditelný a snadno pochopitelný. Opakované emocionální uvolnění spojené s danou situací a vzorcem chování pak vytváří nový prostor pro vědomé rozhodování namísto neplodného opakování obvyklé magnetofonové pásky.

    OdpovědětVymazat
  2. Svobodu dle mého dobře popsal vídeňský psichyatr Viktor Frankl: "Svoboda je ten prostor mezi podnětem a reakcí na něj."

    OdpovědětVymazat
  3. Nemohu souhlasit s panem psychiatrem. Svoboda není nějaký abstraktní a neomezený prostor, ale je to počet jeho stupňů volnosti. Teprve množství možností voleb v rámci stanovených pravidel určuje míru svobody. Jinak bychom museli prostor mezi podněty a reakcemi lidí v totalitních režimech prohlásit také za svobodný.

    OdpovědětVymazat
  4. Ludwig von Mises ve svém článku The Idea of Liberty is Western (1950) napsal:

    "Idea svobody je a vždy byla specificky západní myšlenkou. Právě fakt, že obyvatelé Východu nikdy sami nedospěli k ideji svobody, je tím, co Západ od Východu v prvé řadě odděluje. Staří Řekové si zasloužili nehynoucí slávu tím, že jako první pochopili význam a důležitost institucí zajišťujících svobodu. Historické výzkumy z poslední doby sice zjistily, že některé vědecké objevy tradičně připisované antickým Řekům jsou ve skutečnosti orientálního původu. Avšak nikdo nikdy nepopíral, že idea svobody vznikla ve městech starověkého Řecka. Díla řeckých filosofů a historiků tuto ideu přenesla i do Říma a později i do novověké Evropy a Ameriky. Tato myšlenka se stala neodmyslitelným prvkem všech západních plánů a projektů, jak ustavit dobrou společnost. Idea svobody zplodila i filosofii laissez-faire, jíž lidstvo vděčí za všechny bezprecedentní úspěchy, kterých dosáhlo v éře kapitalismu."

    Výše citované Misesovo tvrzení potvrzuje i americký historik Richard Pipes ve své knize Vlastnictví a svoboda (s. 127):

    Odborník na dějiny klasického starověku Moses Finley napsal, že "slovo "svoboda", řecky eleutheria a latinsky libertas, či výraz "svobodný člověk" jsou do jazyků Blízkého východu včetně hebrejštiny nepřeložitelné, což platí i v případě jazyků Dálného východu".[i]

    Tuto myšlenku Pipes dále rozvádí v poznámce č. 2 (s. 317):

    Japonci, kteří se pod vliv Západu dostali poprvé v 19. století, měli s překladem slova "svoboda" velký problém. Nakonec pro něj použil slovo jiju, což znamená "bezuzdnost". Totéž platí pro Číňany a Korejce.[ii] (…) Muslimští autoři čelili podobnému problému: "První použití pojmu svoboda v jeho jasně daném politickém smyslu se v islámských zemích objevuje na přelomu 18. a 19. století v Osmanské říši, a to evidentně díky Evropanům, kteří občas pomáhali při překladech evropských dokumentů (…). První zmínky o svobodě v dílech muslimských autorů jsou negativní, znamená pro ně totiž zhýralost, bezuzdnost a anarchii." B. Lewis, Islam in History, New York 1973, s. 267, 269.

    OdpovědětVymazat

Schmap Australia Guide

Follow this blog