Hlavní proud (nejen) biologického myšlení dnes představuje darwinistické pojetí evoluce, které akcentuje náhodné mutace, jejich vnější příčiny a přírodní výběr jako rozhodující pro přežití či vyhynutí. Živý organismus je přitom chápán jako pasivní, materiální objekt všech těchto dějů, jehož jediným smyslem je boj o přežití. Darwinistické chápání evoluce není v žádném případě rozvinutím (ēvolvō) potenciálně přítomné harmonie života a úžasné symbiotické provázanosti všeho živého, ale omezuje se pouze na spekulativní vyprávění o boji a smrti jednotlivců a příčinách vyhynutí či vzniku druhů.
Přitom pro život jsou charakteristické takové vlastnosti jako je sebezachování a sebereprodukce, Portmann hovoří dokonce o sebeprezentaci a Kratochvíl o sebevztažnosti. Je očividné, že důležitým atributem života je ono SEBE-uvědomění si vlastního a asertivního JÁ. Předpoklad, že hlavním hybatelem evoluce je sebetransformace a že mutace jsou projevem bytostně vlastní aktivity a kreativity každého živého subjektu, není pro ideu materialistického darwinismu přijatelný. Všechny indicie jakéhosi bio-vědomí (ve smyslu Heideggerova Weltarm) mainstream v biologii ignoruje, protože připomínají lidskou sebereflexi a vedly by k návratu Descartova res cogitans do přírodovědy se všemi důsledky pro materialistický redukcionismus.