Současná společnost a biologické paradigma.

Rozdělením jsoucna na ducha (res cogitans) a hmotu (res extenza), Descartův dualismus ostře oddělil lidské subjektivní myšlení od ostatní objektivní hmotné rozprostraněnosti, která je předmětem studia přírodních věd, včetně biologie. Karteziánské racionální myšlení 17. století způsobilo nebývalý rozvoj přírodních věd a materialismus a redukcionismus posléze ovládl i vědy společenské. Res cogitans z vědy vyvanul. Kulturním paradigmatem dnešní doby je tedy materialismus a biosféra, ve svých vlastnostech sice nějak kvalitativně odlišná, je pro biologii pouze materie - hmota.

Hlavní proud (nejen) biologického myšlení dnes představuje darwinistické pojetí evoluce, které akcentuje náhodné mutace, jejich vnější příčiny a přírodní výběr jako rozhodující pro  přežití či vyhynutí. Živý organismus je přitom chápán jako pasivní, materiální objekt všech těchto dějů. Pojem darwinistické evoluce v žádném případě není rozvinutím (ēvolvō) něčeho potenciálně přítomného, znamená pouze vyprávění.

Přitom pro život jsou charakteristické takové vlastnosti jako je sebezachování a sebereprodukce, Portmann hovoří dokonce o sebeprezentaci a Kratochvíl o sebevztažnosti. Je patrné, že důležitým atributem života je ono SEBE-uvědomění si vlastního a asertivního "JÁ". Předpoklad, že hlavním hybatelem evoluce je sebetransformace a že mutace jsou projevem bytostně vlastní aktivity a kreativity každého živého subjektu, není pro ideu materialistického darwinismu vhodný. Všechny indicie jakéhosi bio-vědomí (ve smyslu Heideggerova Weltarm) jsou pro mainstream v biologii nepřijatelné, protože připomínají lidskou sebereflexi a umožnily by návrat Descartova res cogitans do vědy se všemi důsledky.