Pravda

Pravdivý výrok je takový, který je konzistentní a nerozporný v rámci daného systému znalostí, etiky a logiky. Pravdivost je tedy relativní nejen vertikálně, t.j. v závislosti na hloubce znalostí o předmětu výroku, ale též horizontálně v závislosti na kulturním zázemí a logice myšlení. Je třeba si uvědomit, že otázka pravdivosti se netýká samotných objektů výroku, ale formálního systému pojmů a vztahů mezi nimi, které vznikly v procesu našeho vnímání a poznávání. Pravdivost výroků formálního systému nemůže být prokázána vlastními prostředky systému bez "zásahu" zvenčí (Tarskiho teorém). Zkoumá-li filozofie realitu jako celek, je tato nemožnost absolutní.

Naše poznání je a vždy zůstane transformací objektivní reality na subjektivní představy o ní a jako takové je poplatné poznávajícímu subjektu. Zpětná extrapolace, resp. ztotožnění vztahů mezi objekty našeho myšlení se vztahy reálnými je sice pro naší praxi nezbytné, ale vždy v sobě obsahuje projekci poznávajícího subjektu. Každý výklad skutečnosti je odpovědí na otázky, které si klade lidský intelekt a jemu jsou poplatné nejen odpovědi, ale sama formulace otázek. To je příčinou většiny sporů o interpretaci světa. Vědomí relativity pravdivosti poznání může být základem tolerance a respektování jiných myšlenkových koncepcí, ale jeho přijetí jako metodologie by bylo schizofrenní a neplodné. Jediné co můžeme, je nepřipustit absolutizaci jednoho výkladu světa a respektovat byť neslučitelné alternativní výklady.

Nelze směšovat pravdu ve výše uvedeném smyslu s pravdou chápanou jako cíl směřování, jako důvod našeho konání, jako hranici mezi dobrem a zlem. Taková pravda je ve své podstatě nedokazatelná a nevyvratitelná a ve svém lidském tíhnutí k ní jsme zcela svobodní a neseme odpovědnost za svoji volbu. Jestliže jsme vsadili na vědu a její způsob poznání, budeme se podílet na rozvoji technologického potenciálu lidstva. Jestliže dáme přednost mystice, budeme rozvíjet svoji duchovní složku bytí. Zdánlivé rozpory jsou pouze rozpory v lidském myšlení, nikoliv ve skutečnosti. Imperativ, který z toho můžeme vyvodit a měl by platit pro všechny "majitele pravdy" je tolerance.