Asi každého napadne, že nehmotnost a věčnost jsou jedny ze základních božských vlastností v mnoha náboženských doktrinách. Bůh je vždy jakýsi nehmotný, nepojmenovatelný a věčný princip, jehož hmotné podoby jsou buďto symbolická vyjádření nebo lidská převtělení. V řecké filosofii to byl Aristoteles, kdo logicky dospěl k pojmu první příčiny, která musí být věčná, aby nebyla jen dalším důsledkem v nekonečném kauzálním řetězci příčin. Současná velká náboženská dogmata (islám, křesťanství) jsou víceméně antropocentrické koncepty, v nichž Bůh stvořil svět z ničeho (je všemocný a tak to pro něj není problém) a stvořil ho pro člověka, kterého otcovsky miluje a podřizuje svým pravidlům. Zcela jiný přístup k pochopení existence univerza a člověka v něm mají východní náboženství (hinduismus, budhismus, taoismus). Filosoficky velice zajímavý je myšlenkový svět Ved.
Původní sanskrtské skripty Vedas (znalost, moudrost) sestávají ze čtyř starších, rituálních a hymnických částí (Rig Veda, Yajur Veda, Sama Veda a Atharva Veda), jež se souhrně nazývají Karma Kanda. Jejich pozdější, filosofické části se nazývají Vedanta (završení Ved) nebo Upanišady nebo též Jnana Kanda. Vedanta vychází z monoteistického filosofického konceptu Advaita (ne-dualní), takže nerozlišuje mezi Stvořitelem a stvořením. Advaita Vedanta se zabývá základními filosofickými otázkami jako: kdo jsem, co je podstatou vesmíru, jak vznikl, bude mít konec, existuje jeho tvůrce, kdo je nejvyšší Bůh, jaký je smysl našeho života? Je to filosofie unikátní svým tvrzením, že jedinou realitou je nejvyšší princip vědomé a nekonečné existence (brahman), která je totožná s individuálním vědomím lidských bytostí (atman) a tvrzením, že vesmír (jagat) vznikl redukcí této nejvyšší reality na nižší úroveň. V dalším textu uvedu některé základní pojmy filosofie Advaita Vedanta.
Brahman je absolutní realita, definovaná jako existence-vědomí-nekonečno, což nejsou tři oddělené entity, ale tři slova značící podstatu brahma. Brahman je zcela nepopsatelný základ všeho, je to neměnná, nekonečná a neprojevená realita podstaty bytí, hmoty, energie, času a prostoru v tomto vesmíru. Upanišády charakterisují brahman jako “satyam, jnanam, anantam brahma”. Pojem "satyam" znamená, že existuje věčně a bez příčiny, "jnanam" značí, že to je nediferencované, všeprostupující vědomí. Charakteristika "anantam" doplňuje, že brahman je prostorově, časově a jako celek nekonečné jsoucno, že je všudepřítomné a neduální.
Atman je aspekt vědomé podstaty brahman, chápaný jako znalostní vědomí jednotlivých bytostí. Brahman je vše prostupující světová duše, kterou nelze vnímat, ale jakmile se projeví jako diferencované univerzum, umožňuje lidské mysli poznávat. Právě v tomto kontextu procesu intelektuálního poznávání je definován pojem atman. Atman označuje nejvnitřnější Já jedince a dá se přeložit jako individuální bytí nebo duše všech živých objektů. Základním poselstvím Vedanty a zvláště Upanišád je totožnost atman a brahman, tedy totožnost individuálního Já s nejzazším, nepopsatelným vesmírným principem.
Brahman je tedy obecná podstata existence a zdroj vědomí reflektovaného v myslích. Podstatné pro porozumění pojmu brahman je skutečnost, že brahman je nejen původcem, ale současně též podstatou materiálního vesmíru. Stvořitel je totožný se stvořením a vesmír není následkem příčiny jeho stvoření. Vesmír nevznikl z ničeho, tedy nebyl stvořen ex nihilo jako v duálních náboženstvích, ale povstal z brahman. Není zde podobnost se závěry M-teorie, která považuje všechny elementární částice za projevy vibrací hypotetických vícerozměrných D-bran? V sanskrtu kmen „brh“ totiž znamená „růst“. Neměnný brahman tedy působil sám na sebe a tím vznikl vesmír, který je plný změn. Dynamika vesmíru je pak charakterizována protichůdnými principy reprezentovanými bohem Višnu jako zachovatelem a bohem Šiva jako ničitelem. Není to výstižné symbolické vyjádření vztahu mezi entropií a energií?
Z další dvojice pojmů Ved, které bych chtěl zmínit, jsou puruša a prakriti. Jsou to dva různé aspekty projevu brahman, personalizované jako bůh Išvara (nejvyšší, kdo řídí). Tyto aspekty uvádějí do chodu a regulují univerzální a cyklický proces tvoření a zániku. Prakriti je „to co je formováno“ a představuje materiální (hmota a energie) svět. Puruša symbolizuje projev tvořivého vědomí brahma, které uvádí do pohybu veškerý tvůrčí proces. Prakriti se projevuje jak na nižších úrovních (země, voda, oheň, vzduch, eter, mysl, rozum a ego), tak i na vyšších úrovních, kde udržuje a rozvíjí život (životní síla). Na úrovni jedince Prakrti je tělo a mysl se vším co je tvoří, zatímco puruša je mimo ně existující duchovní princip čistého vědomí, které existuje nad smysly a individuálním vědomím. Išvara je tak materiální i vědomou příčinou nekonečných cyklů tvoření a zániku vesmíru.Vedanta se zabývá mnoha dalšími pojmy z oblastí filosofie, kosmologie, gnozeologie, psychologie, fyziky a dá se bez nadsázky říci, že poskytuje ucelené a z hlediska vlastní nerozpornosti též vědecké paradigma vidění světa. Paradigma, vytvořené pomocí introspekce a logického uvažování o vlastní mysli, na rozdíl od našeho západního (okcidentálního) myšlení, obráceného do vnějšího světa. Není divu, že Albert Einstein se zajímal o studium sanskrtu, jazyka v němž byly Vedské skripty původně psány.
Žádné komentáře:
Okomentovat