Rozumný Plán

Zde uvádím český překlad vymezení obsahu pojmu Rozumný Plán (Intelligent Design), publikovaného na stránkách New World Encyclopedia. Tam je též uvedena historie ID od jeho vzniku v r.1980, myšlenky jeho význačných teoretiků, některé aspekty polemiky, reference, bibliografie a odkazy na další stránky pro i proti ID. Tématice ID se věnují servery Access Research Network a ResearchID.

Rozumný plán (RP) je názor, že z empirických poznatků je možné vyvodit, že některé vlastnosti vesmíru a živých organismů lze nejlépe vysvětlit inteligentní příčinou a nikoliv jednosměrným procesem vývoje a přírodního výběru. Rozumný plán není odvozován pouze ze samotné komplexity jevů, jelikož komplexní struktury vznikají také náhodnými procesy. RP se zaměřuje na takové komplexní struktury, které podle lidské zkušenosti produkuje mysl, která koncipuje a vykonává nějaký plán. Rozumný plán může být odhalen v přírodních zákonech a strukturách kosmu; může být také odhalen přinejmenším v některých vlastnostech živých organismů.

Rozumný plán není totožný s kreacionicmem, jelikož RP se zakládá spíše na vědeckých důkazech než na Písmu nebo náboženských doktrinách. RP se nezabývá biblickou chronologií a člověk nemusí věřit v Boha aby pochopil rozumný plán v přírodě. RP nehovoří o identitě nebo podstatě tvůrce, takže není totožný s přírodní teologií, která dedukuje z přírody existenci a vlastnosti Boha. RP není argumentem z nevědomosti; to nemůže být vyvozováno jenom z toho, že příčina něčeho je neznámá. RP netvrdí, že plán musí být dokonalý; něco může být rozumně naplánováno i když to má nedostatky (stejně jako mnoho věcí vytvořených člověkem). RP netvrdí, že všechny druhy živých organismů byly stvořeny v jejich současné podobě a netvrdí, že poskytuje ucelené vysvětlení historie vesmíru nebo vývoje živých organismů.

RP spočívá na minimálním tvrzení, že z empirických poznatků je možné vyvozovat, že některé vlastnosti přírodního světa mohou být nejlépe vysvětleny inteligentním činitelem. Toto tvrzení je v rozporu s názory, tvrdícími, že není žádný reálný plán ve vesmíru (materialistická filosofie) nebo v živé přírodě (darwinismus) nebo že plán, i když reálný, je nepoznatelný (některé formy teistické evoluce). Vzhledem k těmto konfliktům RP způsobil značnou polemiku.

Zastánci RP tedy argumentují proti darwinistickému absolutizování procesu náhodných mutací specií a následného přirozeného výběru v procesu vývoje druhů. Argumentují také proti teoriím neo-darwinistů, kteří přenesli bojiště specií s okolím na bojiště genů o reprodukci (viz V čem se neo-darwinisté mýlí). Samozřejmě také argumentují proti extrapolaci darwinistického konceptu náhody do řešení problému vzniku života jako takového.

Boj obou táborů je nesmiřitelný proto, že darwinisté extrapolovali svůj evoluční koncept z oblasti biologie do filosofie. Darwinismus se tak stal klackem v rukou fundamentálních materialistů a ti odmítají jakoukoli diskusi se zastánci RP argumentem, že jsou to v podstatě kreacionisté. Všimněme si těch -ismů. To není vědecká diskuse, to je ideologický boj. Podstata sporu však nespočívá v tom, že by byla popírána evoluce jako vědecky ověřený fakt. Jádrem sporu je ta očividná a darwinisty ignorovaná skutečnost, že evoluce má přes mnohé okliky a slepé uličky své negentropní směřování. Vznik a vývoj života ve vesmíru nemůže být výsledkem sukcese náhod a evidentní vývoj od jednoduššího ke složitějšímu je to, co dává zastáncům RP legitimitu.

Nikdo nepochybuje o tom, že funkce počítače vyžaduje softwarové vybavení, tedy produkt inteligence. Překonání hrůzy fundamentálních materialistů z možné existence nehmotného software i v přírodě by bylo cestou k přiblížení obou zatím nesmiřitelných konceptů. Mohlo by být také stimulem ke společnému hledání těch obecných mechanismů, které jsou za vývoj vesmíru a života v něm odpovědné, tedy hledání onoho rozumného plánu. Ti méně odvážní by mohli pro začátek rezignovat na hledání Plánovače.

Myslím, že výstižně charakterizuje tento stav závěr přednášky Prof. MUDr. Jiřího Váchy, DrSc. "Účelnost bez účelu: meze darwinizmu". Cituji: „Darwinismus jako empiricky ověřitelná teorie veřejnost vcelku nezajímá. Pokud je však jeho základní paradigma extrapolováno do oblasti vzniku a podstaty člověka ve funkci postačujícího vysvětlení, vyvolává právem odpor. Hnutí „inteligentního plánu“ se snaží takto zideologizovaný darwinizmus porazit na jeho vlastním poli, opírajíc se nejčastěji o pravděpodobnostní úvahy. K definitivnímu rozhodnutí této v jádře empirické otázky nám však ještě chybí mnoho informací a navíc ani tato strategie není prostá filozofických předpokladů. Konstatování teleologie v utváření a funkci živých bytostí není věcí biologie, konstituované podle novověkého paradigmatu vědy, nýbrž filozofie. Nemá za cíl přírodu ovládnout, ale pochopit nás samotné jako součást přírody, a zároveň vymanit naše sebepochopení z naturalizmu, jímž je světonázorový darwinizmus poznamenán. Uznání teleologie živých bytostí vychází z analogie s našimi účely jako subjektu a je jiným druhem racionality než racionalita vědecká. Světonázorový darwinizmus také rozhodně selhává v epistemické oblasti, poněvadž není schopen vysvětlit přístup lidské mysli k pravdě a stává se relativistickým skepticizmem, popírajícím svá vlastní východiska.“